Velký plán: Jak se sedm afrických států chystá vytvořit politického giganta
Východoafrická federace by se mohla stát titanem v africkém století
V Africe se rodí nová politická entita a nikdo o ní nemluví. Minimálně v Česku ne, jediný zpravodajský článek, který jsem v Česku dohledal je z pochybného webu, který o sobě tvrdí, že „se rozhodně nepodřizuje legislativě EU.“ Proto jsem si řekl, že se na tento fenomén podívám blížeji.
Východoafrická federace je předpokládaná unie, která spojí (prozatím) sedm afrických států (Burundi, Demokratická republika Kongo, Keňa, Rwanda, Jižní Súdán, Tanzanie a Uganda) do jednoho politického celku, ne nepodobný tomu, který známe z Evropy. V současnosti je v jednání i připojení Somálska do rámce Východoafrické komunity (East African Community).
Semínka federace
Zárodky prvních myšlenek na spojení východní Afriky sahají do 60. let 20. století, kdy se elity jednotlivých států, které ještě neochutnali plnou nezávislost od britské koruny, začali domlouvat na vzniku federace. V jedné chvíli se dokonce zdálo, že sen o Východoafrické federaci se může stát skutečností. V červnu 1963 se setkali keňský premiér Jomo Kenyatta, tanganyický (dnešní Tanzánie) prezident Julius Nyerere a ugandský premiér Milton Obote v živoucím městě Nairobi. Tento triumvirát se domlouval o možnosti spojení jejich zemí do jednoho mocného celku, a dokonce vyhlásili, že toho cíle dosáhnou do konce roku. Samozřejmě se rozpoutaly bouřlivé debaty a začalo se plánovat, jak tato unie bude fungovat. Vytvořila se i pracovní komise, která začala draftovat konstituci nového politického subjektu. Nicméně, jak lze dedukovat z dnešní Afriky, z unie v roce 1964 sešlo. Za hlavní příčiny neúspěchu se řadí ideologické rozdíly zemí na podkladě probíhající studené války i osobní animozity mezi představiteli států, kteří již soupeřili o moc v budoucí federaci. I z tohoto neúspěchu integrace ale vzešla mezinárodní organizace Východoafrické společenství (EAC) v roce 1967, avšak i ta zkolabovala kvůli vnitřním i vnějším problémům již za deset let.
Následující čtvrtstoletí bylo ve východní Africe zcela ticho, co se integrace států týče. Nový dech Východoafrická federace získala až ke konci milénia. V roce 1999 podepsali představitelé Keni, Tanzánie a Ugandy dohodu o znovuustavení Východoafrického společenství, čímž započala druhá vlna integračních snah, jež trvá dodnes. Hlavní ideou rozvoje je podobný tomu z Evropy, nejdříve vytvořit ekonomický blok skrze „společenství“ a následně politicky integrovat do federace. V současnosti má společenství sedm členů: Burundi, Demokratickou republiku Kongo, Keňu, Rwandu, Jižní Súdán, Tanzanii a Ugandu. Úspěšně se podařilo vytvořit v roce 2005 celní unii, kdy se země dohodly na zrušení či zmírnění cel.
Nejnovějším vývoj se udál v tomto roce, kdy se zástupci států setkali, aby vytvořili draft ústavy nové konfederace (jakožto přechodného bodu k federaci). Navíc se začíná jednání o přístupu Somálska do společenství. Somálsko by se tak stalo 8. členem společenství i by se stalo státem s nejdelším pobřeží v tomto subjektu. K fungování společenství se také vybralo přes 100 milionů amerických dolarů.
Výzvy i nekonečné možnosti
Co by se tedy stalo, kdyby se doopravdy sedm afrických států spojilo do politické federace? Taková federace by se stala 7. nejrozlehlejší zemí světa s téměř 5 miliony kilometry čtverečními a dotýkala by se jak Indického, tak i Atlantského oceán, čímž by přepůlila Afriku ve dví. Celkově by federace zabrala šestinu Afriky, a to bez započítání Somálska.
Co se týče obyvatelstva, stala by se federace 4. nejlidnatější zemí světa, pokud bychom nepočítali Evropskou unii. V počtu obyvatel by ji předstihly pouze Čína, Indie a Spojené státy. Celkový počet lidí žijící ve federaci přibližně 280 milionů, a tudíž lze dedukovat, že díky vysoké porodnosti a možnosti připojení dalších států (Somálska) by se federace stala třetí nejlidnatější zemí světa.
Hlavním jazykem federace by stala nejspíše svahilština s angličtinou i francouzštinou. Svahilština se již dnes používá v regionu jako jakýsi malý lingua franca. Bruselem Afriky by se stala Arusha, město v Tanzánii, která má zkušenosti s mezinárodní diplomacií. Již dnes hostí sídlo Afrického soudu pro lidská práva a v minulosti zde bylo sídlo Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu. Navíc také slouží jako sídlo pro Východoafrické společenství již dnes. Dohodnutou společnou měnou by měl být Východoafrický šilink, jakožto odkaz na britskou správu v minulosti.
Čímž se dostáváme k ekonomickým ukazatelích, kde je na tom federace podstatně hůře. Jen implementace šilinku se ukázala jako problematičtější, než se africkým představitelům zdálo. Na posledním meetinguohledně monetární politiky posunuli přijetí monetární unie na rok 2031, i když první plán počítal s přijetím šilinku již tento rok. Nominální HDP za rok 2022 se pohybuje okolo 300 miliard dolarů, čímž by se umístila okolo 35. až 40. místa v žebříčku zemí tedy na úrovni Chile až Dánska. V přepočtu to tedy dělá přibližně 1000 dolarů v HDP per capita, což je řadí k nejchudším zemím světa. Avšak jedná se také o jedny z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě, před covidem jednotlivé země rostly o více než 5 % ročně, v post-covidové době si blok stále drží průměrnou hodnotu okolo 4,5 % za rok. Ve spojení s velmi mladou populací lze odhadovat, že tento růst bude nadále pokračovat. I kvůli tomu vkládají východoafrické elity do federace velké naděje jako možnost zbohatnutí regionu. Nicméně i tak by rozvoj politicko-ekonomického bloku mohla zadupat do země všudypřítomná korupce.
Sjednocení nebo rozdělení
Jak je tedy pravděpodobné, že se federace jednoho dne stane skutečností? Podle Afrického indexu regionální integrace (Africa Regional Integration Index - ARII), který nepřekvapivě měří regionální integraci Východoafrického společenství ve směrech obchodu, produktivity, makroekonomiky, infrastruktury a volného pohybu osob. Region nejvíce vyniká ve volném pohybu osob. Keňa s relativně vysokým skóre ARII 0,792 je nejvíce integrovanou zemí do struktur EAC, následovaná Ugandou se skóre 0,717. Nejméně integrovanou zemí je Jižní Súdán se skóre 0,134. Průměrné ARII pak dosahuje 0,537. Tyto disparity v integraci mohou hrát nemilou roli, jak známe dobře z Evropské unie, kdy část států prosazuje rychlejší integraci a část zase deintegraci. Dlouhodobě se uvažuje i o dvourychlostní integraci v rámci EU.
Dalším problémem je i suverenita jednotlivých zemí. V rámci federace budou samozřejmě muset odevzdat část svých rozhodovacích pravomocí ve prospěch nadnárodní organizace. Dr Nyombi z Univerzity v Derby argumentuje, že je nutné občanům vysvětlit, co dostanou za benefity za výměnu části suverenity své země. Ale ukazuje, že se takový postup příliš neděje a integrace probíhá pouze na úrovni elit, jak potvrzuje průzkumod Afrobarometer z roku 2015, který ukazuje, že občané Tanzanie a Keni nedávají federaci příliš důvěry. Novější průzkum z roku 2022 tento trend jen potvrzuje u občanu Keňi. Samotná Tanzanie se k integračnímu projektu staví spíše negativně, což nesvědčí nic dobrého pro federaci, jelikož Tanzanie je nejlidnatějším státem společenství. Mezistátní rozepře mezi Rwandou a Burundi, které plynou stále z občanské války ve Rwandě a následné genocidě v této zemi. Rwanda má také rozepři s Ugandou, kdy obě země věří, že ta druhá podporuje rebelské skupiny uvnitř států.
Nicméně nezdá se zatím, že by integrační snahy měly skončit jako v roce 1977, naopak se posilňují s tím, jak se institucionalizuje celé fungování subjektu a nestojí pouze na několika politických představitelích. Vznik federace bude jen trvat déle, než si to její zakladatelé mysleli. To, že federace není na sklonku klinické smrti, může například dokázat společné vyslání vojáků (nikoliv za jednotlivé země, ale za Východoafrické společenství) do Demokratické republiky Kongo na zklidnění probíhající války. Vojáci společenství budou vyslání s mírovými jednotkami OSN. Federace by tak mohla v budoucnu sloužit jako stabilizační prvek v celém regionu a zklidnit východ Afriky pro nastartování ekonomického rozvoje.
Zde přichází i role Evropské unie.
Šance
Evropská unie by mohla v integraci východní Afriky sehrát dvě důležité role. První je poskytnout své know-how v budování společných institucí a překonávání svých vnitřních rozepří. Na začátku evropské integrace stál problém v nepřátelství Francie a Německa, které v posledních 30 letech spolu dvakrát válčili ve zničujících konfliktech. Tento trend musel být zastaven, a tak Robert Schuman, francouzský politik, přišel s deklarací, na níž je vybudována moderní Evropa. Podobně by mohly být překonány i neshody v rámci jednotlivých států Východoafrického společenství a potažmo i federace. Zajímavostí je, že i Evropská unie (společenství) vznikalo spíše jako sen elit než občanů, ale v Evropě se podařilo přínosy integrace dobře vysvětlit (minimálně v počátečních fázích).
Druhou a materiálnější šancí pro Evropu možnost ekonomického rozvoje společenství. V současnosti mnoho infrastruktury je stavěno pomocí čínských investic, které sice přináší peníze, ale i nepřiměřeně zadlužujíjednotlivé země. Takto půjčovala Čína peníze i zemím společenství v Africe. Nicméně se zdá, že tento trend začíná upadat. Nejdříve se od těchto praktik začala distancovat samotná Čína, jelikož jí jednoduše docházejí peníze na bezbřehé půjčky, které africké země nemohou nikdy splatit. I Afričané začínají ztrácet zájem o čínské aktivity, jak ukazuje průzkum Afrobarometer z roku 2021. Navíc v tomto průzkumu vychází, že Keňa je otevřenější spolupráci s USA než s Čínou v porovnání s ostatními testovanými státy Afriky.
A zde mi Evropa těžit a poskytnout ekonomický push celému společenství a získat si tak náklonnost nového bloku. Evropská unie dokonce má již obchodní vztahy s Východoafrickým společenstvím, které každý rokem stoupají a pohybují se v miliardách eur. O 21. století se někdy hovoří jako o africkém století, díky předpokládanému boomu přehlíženého kontinentu především díky demografické expanzi Afričanů. A Evropa by u tohoto boomu měla chtít být, pokud chce v budoucnosti ještě hrát nějakou roli v mezinárodních vztazích.
1. Pěkný graf, ale taky jen 2018. Já většinou používám něco jako: https://www.google.com/publicdata/explore?ds=d5bncppjof8f9_#!ctype=l&strail=false&bcs=d&nselm=h&met_y=ny_gdp_pcap_pp_kd&scale_y=lin&ind_y=false&rdim=country&idim=country:BDI:KEN:RWA:TZA:UGA:COD&ifdim=country&tstart=646264800000&tend=1529877600000&hl=cs&dl=cs&ind=false ale taky to tam mají jen do 2018.
2. Při spekulacích o integraci bych se jako první určitě mrknul na náboženství. A to vychází celkem Ok, všechno celkem křesťanské státy, akorát ta Tanzánie má 35% muslimů, ale zdá se, že jsou celkem umírnění.
3. S nadšením píšete, jak integrace vyřeší konflikty a obecně zřejmě zastáváte teorii, že by situaci zlepšila a proto by se do ní měla zapojit EU. No s touto teorií vůbec nesouhlasím, integrace stejně tak může další konflikty naopak vytvořit a podle mne by se do ní EU měla zapojit jen když jí to něco přinese (jinak to stejně budou jen nerealizované sliby), což vzhledem k chudobě a nestabilitě regionu vůbec nevypadá. A tím by se to jako projekt, který nám přinese akorát ztráty dalo zakončit a zamítnout.
4. Ale jeden klíčový projekt, který by to vše mohl zvrátit a mohl by tomu dát smysl by se tu najít dal. Jižní Súdan má velká naleziště ropy. Se Súdánem (severním) je v podstatě v konfliktu (oddělil se od něj). Ropu ovšem vyváží přes něj a jsou s tím logicky problémy. Jižní Súdán je vnitrozemský stát. Stavba ropovodu z Jižního Súdánu na pobřeží Keni (a třeba i přes Ugandu ať Vám udělám radost) by určitě smysl měla. To by mohl být ten klíčový projekt, který by mohl EU veškeré vynaložené investice (ropovod, rafinérie, nasazení armády) do regionu zaplatit a ještě by na něm evropské firmy mohly vydělat.
5. Ovšem je otázka jestli by něco takového EU se svou šílenou politikou likvidace normálních motorů a přechodu na nějaký neexistující sluneční typ ekonomiky byla ochotna podpořit? Uvidíme, situace se začíná obrazet, v Řecku dnes zvítězili konzervativci, v Německu dnes, nějaké drobné vítězství Afd, třeba ještě nějaká naděje je.
Takže s Vámi nakonec souhlasím, je to zajímavý region, kde by angažovat dalo. Jen to chce uchopit za ten správný konec.
Zdroje: wiki, https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/abyei-chce-pripojit-k-jiznimu-sudanu.A131031_134411_zahranicni_ipl