Solarpunk – budoucnost lidstva jako zelená utopie
Co je to Solarpunk a proč by nás měl zajímat?
Před několika dny vyšla alarmující zpráva nadnárodní vědecké skupiny IPCC, která byla známa spíše svými konzervativními soudy ohledně tématu. V současnosti ale přišla zpráva, jež spíše zněla jako poslední varování. Zprávu v tomto textu nechci rozebírat dopodrobna, ti, kdo chtěli, ji stejně mají dávnou za sebou, nebo její mediální výcuc.
Avšak klima a jeho krize už nejsou pouhou vědeckou či politickou záležitostí, dnes se globální změna dostává i do kulturních záležitostí, a to v podobě nechvalně proslulé klimatické úzkosti, o níž píše i medicínský časopis Lancel, ale i v podobě filmů.
V posledních letech se do povědomí lidí dostává nový žánr filmů a knih, tzv. „cli-fi" (tedy climate fiction). Často apokalyptické filmy, které ukazují důsledky klimatické krize. Mezi nejznámější příklady, které byly k žánru dodány vlastně až zpetně, lze řadit: Snowpiercer, The Road nebo například Waterworld.
Všechny díla ze žándru cli-fi sdílí jedno vlastnost, jsou pesimistické a negativní. Vždy ukazují rozbořený svět, kde z civilizace již příliš nezbývá a celý lidský druh se drží zuby nehty, aby nevymřel. Nicméně takto strukturální negativismus vyvola svou pozitivní reakci, a tak k tomuto narativu vznikla antiteze katastrofického světa. Světa, který se s hrozbami přírody dokázal vypořádat a není pouze o přežití posledních zástupců lidského druhu, nýbrž o prosperující civilizaci žijící v harmonii s přírodou. O radikálně optimistickém světě Solarpunku.
Punk poháněný Sluncem
Solarpunk je relativně složité popsat několika slovy. Jedná se totiž o jistou směsici architektonického stylu, literárního žánru a politického směřování. Jeho nejzásadnějšími prvky je úspěšný přesun k úplné zelené energetice a harmonizace lidské civilizace s přírodou v utopistických konturách rovnostářské a anarchistické společnosti.
Nicméně hlavně se jedná o estetický styl, který má důmyslně propojovat starší Art Nouveau (secesi) s jistými prvky viktoriásnké Anglie, afrických i asijských stylů a zeleně. Tak ho i popsala ve virálním postu na Tumbrlu Olivia Lousie, která se snažila vymezit proti bílé sterilitě, jež normálně vídáme v sci-fi žánru i v moderním světě. Přímo napříkald jmenuje problematickou uniformitu iPhonů. A tak v roce 2014 započala cesta Solarpunku do širšího povědomí lidí. Další vyobrazení lze například naleznout zde.
Úplně poprvé se ale termín Solarpunk objevil na blogu Republic of Bees) v roce 2008. Autor se zamýšlí nad hrozobu klimatické změny a jako jedno z lepšení nabízí projekt Beluga Sails, tedy přepravních lodích poháněných z části plachtami. Při prvních plavbách dokázala plachetnice ušetřit 2,5 tuny paliva za den (v přepočtu se jedná o ušetřený 1 tisíc dolarů za den).
Při tomto popisu Beluga Sails autor zavádí žánr Solarpunk. Ten dává do protikladu znamějšího Steampunku. Steampunk je také literárním žánrem a víceméně operuje s představou, jak by se lidstvo vyvíjelo bez vynálezu elektřiny a technologie by pokračovala v přímých šlépějích století páry.
Celá civilizace ve Steampunku je poháněná na parní přístroje a výpočetní technologie se ubírá směrem zlepšování přístrojů s ozubenými kolečky, jako je například mechanická kalkučka Difference engine z 1. poloviny 19. století, která uměla počítat polynomy.
Autor z blogu Republic of Bees se zamýšlí, že k takovému vývoji mohlo dojít, kdyby se ropa nikdy nestala levnou energetickou surovinou. Podobnou úvahu aplikuje i na Solarpunk. Co se stane až ropa nebude levnou surovinou?
Musíme si přiznat, že takový scénář se již blíží. Od roku 2009 do roku 2019 se energie ze solárních zdrojů snížila o zavrátných 89 procent, jak lze vidět z tabulky níže.
Podobně jako Steampunk i Solarpunk má své vlastní vynálezy a předlohy ve skutečném světě. První moderní technologie Solarpunku lze s přimhouřením očí považovat z období 17. až 18. století, kdy Evropu sužovala malá doba ledová a tehdejší smetánka začala se stavbou prvních skleníků, jež jsou velkou součástí dnešní estetiky Solarpunku.
Avšak existují i zajímavější technologie. Například sluncem poháněný parní stroj z dílny Francouze Augustina Mouchota z 19. století. Augustin Mouchot byl učitelem matematiky na střední škole a ve svém volném čase získal financování od francouzské vlády na svůj parní stroj. Svůj experimentální přístroj zkoušel v prosluněném Alžírsku, nicméně fungoval i v mírnějších pásech, a to i díky otáčející aparatůře, která se dokázala otáčet 15 stupňů za hodinu, a tak zachytávat sluneční paprsky celý den.
Svůj vynález posléze vystavoval na Světové výstavě v roce 1878 v Paříži, kde dokonce vyhrál zlatou medaili, když dokázal zmrazit vodu na led pomocí sluneční energie. Mouchotovu vynálezu ale zatnula tipec klesající cena uhlí a financování projektu ze strany francouzské vlády bylo ukončeno. Podobně na tom byly i ostatní solární vynálezy jako například solární pec.
Nicméně Solarpunk má nejen technologický a estetický přesah ale i politický, jak sám zmiňuje autor z blogu Republic of Bees v poslední části svého příspěvku. Zde hovoří, že k nastolení změn bude potřeba souboj dobrých občanů a zlých zkorumpovaných elit. Přípomínám jen, že blogpost je z roku 2008.
I find it very unlikely that a transition to renewable energy can be accomplished without serious political fights between the good citizens of the world and corrupt forces attempting to advance their own personal gain.
- Republic of Bees (2008)
Anarchistický enviromentalismus
Jak je Solarpunk radikálně optimistický, je i radikálně politický.
Ideologicky se Solarpunk vydává směrem k decentralizované levici a navazuje na tradici jejích myslitelů. Dle jeho zastánců se snaží uniknout z falešné dichotomie mezi tržním kapitalismem a státním socialismem. Staví na zásadách zdravého individualismu propojeného s komunální anarchistickou solidaritou. Solarpunk by měl také nahradit státní společnost menšímy samostnatnými komunitami nazývanými eco-cities.
Slovo punk v Solarpunku zastává rebelii, kontrakulturu, postkapitalismus, dekolonialismus a entuziasmus, jak stojí v Solarpunk Manifestu, který je pár let starý. Nutno podotknout, že i celá myšlenka není niajk řádně ukotvena a vývíjí se jakýmsi evolučním samospádem pomocí stovky internetových uživatelů.
Společnost by se tedy měla odprostit od státní i korporátní moci a výrobní prostředky by měli řídit sítě kooperujících pracovníků. Cílem by také měla být společnost bez hierarchie a tím pádem i bez peněz.
Právě tento radikalismus může být pro mnoho lidí nepříjemný. Pro nastolení Solarpunku by byla potřeba přeměna celé civilizace a víceméně i přemýšlení lidí.
Nicméně je nutné podotknout, že i samotní podporovatelé vidí takový svět jako spíše utopii než reálnou možnost. Pomocí Solarpunku se tedy více snaží prosadit části svého vidění světa a toho, co by rádi viděli ve světě, než celou svou vizi.
Tudíž Solarpunk si nepokládá otázku „zda obnovitelné zdroje mohou nahradit fosilní paliva." Místo toho je na místě otázka: „Jaký svět vznikne, až konečně přejdeme na obnovitelné zdroje energie?" Díky této přeměně otázek se dle mého ubírá na praktické radikálnosti Solarpunku a místo toho se jedná pouze o ukazatel, kam bychom jako společnost mohli směřovat.
Optimistická reakce
Levicovou kritiku společnosti sdílí Solarpunk se svým dalším známějším bratránkem, Cyberpunkem. Cyberpunk je dystopický subžánr scifi, který se odehrává většinou v megalopolis za přítomnosti lidských androidů a lidských modifikací. Nejznámější díla jsou Neuromance, Blade Runner i her Deux Ex či Cyberpunk 2077.
High Tech, Low Life
- motto žánru Cyberpunk
Cyberpunk, který svou zlatou éru prožil v 80. a 90. letech, i když nyní zažívá svou renesanci, se zabývá otázkou, co se stane, když necháme nadnárodní korporace bez jakýchkoliv hranic. Tím pádem ho lze považovat za reakci mimo jiné na reaganovský a thatcherovský neoliberalismus.
Vykresluje dystopický život nižších vrstev, které jsou vykořisťovány monopolními nadnárodními konglomeráty, se zničeným životním prostředím. Poznámka na okraj: je zajímavé, že levicová a rebelující kultura cyberpunku dle mého úsudku vesměs zrodila rebelující pravicovou ideologii anarchokapitalismu, ale o tom možná jindy.
Tam, kde je Cyberpunk negativistickým varováním před, co by náš svět mohl přinést, je Solarpunk pozitivní připomínkou toho, co by náš život mohl být s nabídkou možností, kam bychom měli směřovat. Je to únik z nihilistického uvažování Cyberpunk, jak ostatně stojí v Manifestu Solarpunku.
Závěrem
Solarpunk je zajímavou a novou cestou v lidské imaginaci, i když s několika chybami. Jednou z těch praktičtější je například apel na lokálnost a opravitelnost produktů.
Například výroba solárních panelů, z něhož pochází i název Solarpunk, je všechno jen ne lokální a lehko opravitelné. Avšak dnes již neplatí stará poučka, že na výrobu nového solárního panelu je potřeba více energie, než kterou za svůj život vyprodukuje. I recyklace se velmi posunula za poslední desetiletí.
Dalším problémem je reálná možnost vyprázdněnosti Solarpunku. Tedy využívání pojmu při jakékoliv možnosti, kdy se ve městě objeví stromy a zeleň.
Podobně i dnes existují paneláky, které na první pohled mohou představovat solarpunkovou vizi, avšak všicnhi cítíme, že to úplně není ono a jedná se spíše o marketingový trik. Na druhou právě toto může být z výše popsaných kroků směrem k Solarpunku.
Na třetí stranu je toto i způsob greenwashingu, tedy lživá propagace enviromentální odpovědnosti firmy.
Poslední výtkou je vlastně utopické zasazení Solarpunku, které mu v důsledku může škodit získat nové příznivce. V utopii se špatně píšou a vytváří příběhy, jež zaujmou masy lidí. I proto se ze Cyberpunku nakonec stal oblíbený žánr, dobré příběhy se odehrávájí v krizích, ne ve společnosti, která má všeho dostatek. Z toho důvodu může Solarpunk jako žánr stát jako dnes na okraji před mainstreamem již na furt.
Je bláhové si myslet, že by solarpunková vize mohla být uskutečnitelná v nějaké dohledné budoucnosti a ještě s ohledem na možnosti České republiky, avšak jedná se o zajímavou myšlenku, která nabízí společnou vizi za lepší budoucnosti.
Po cyberpunku už víme, co nechceme, ale zatím moc nevíme, co vlastně chceme. Tam by mohl zapadnout právě Solarpunk. Je ale nutné být i na pozoru, cokoliv může být zneužito fanatiky a radikály ke svému účelu. A právě Solarpunk by mohl nabídnout enviromentálním dogmatikům potřebný vizuál a symbolismus pro dotvoření své vize.
Díky, že jsi to přečetl až sem. Doufám, že jsem ti nabídl nějakou novou perspektivu. A taky doufám, že sis to celý kriticky přebral a nevzal jsi to celé jako ultimátní pravdu. Nesouhlasíš s něčím a chceš mi to dát sežrat? Napiš mi to do komentářů.
Ale i tak se ti líbilo tohle počteníčko? Chtěl bys toho víc? Klikni o trochu víš na Subscribe a budeš podobný textíky dostávat přímo do mailu (pozor newsletter může spadnout do mailové sekce promo) a sleduj mě na Twitteru a Facebooku.
No ale taková společnost, která se vydala směrem k "decentralizované levici a snažila se uniknout z falešné dichotomie mezi tržním kapitalismem a státním socialismem" tady už byla a částečně je. Neprokázala se tak ekonomicky životaschopná jako tržní kapitalismus, ale ukázala se velice schopná reakce např. při obraně státu. A přinesla řadu zajímavých informací jak takovou společnost organizovat, kde jsou její slabiny a kde výhody atd... A protože tyto levicové skupiny svou levicovost měly odstupňovanou (někde nebylo možné ani vlastnit knihu + společná kuchyň pro celou komunitu + společná výchova dětí atd... , jinde to spíš připmínalo naše JZD za socialismu) lze je porovnávat i tyto skupiny mezi sebou. Materiálu ke zkoumání je tedy dost, jen ho zpracovat...
Mluvím samozřejmě o Izraelských kibucech.