Čínský císař po většinu historie lidstva vládl území, s nímž se nemohl nikdo a nic rovnat. Po stovky let se Čína nikdy nesetkala se zemí, která by ustála srovnání s velikostí Číny či její kulturou. Pokud někdo Čínu v dějinách předstihl, jednalo se spíše o výjimku než o pravidlo. Když se svět dostával do moderní doby a Evropané teprve začali objevovat sílu státní byrokracie, Čína efektivně a řízeně spravovala své území už takřka po tisíc let. A přesto, když se podíváme na mapy vývoje kolonialismu uvidíme jen evropský vliv, a nikoliv čínský.
Přitom Čína byla násobně větší a bohatší než Portugalsko, Španělsko, Anglie, Nizozemí či Francie. Do roku 1820 Čína produkovala celou jednu třetinu světového HDP, což bylo více než dokázaly USA a Západní Evropa tehdejší doby vyprodukovat dohromady. Až koncem 19. století s rozvinutím industrializace dokázaly Čínu předehnat Spojené státy.
Čína jako magnet
Paradoxně je toto prvním částečným vysvětlením, proč se Čína nikdy na zámořské výpravy sama nevypravila. Kolonie měly pro evropské státy především obchodní důvody, a to jak odbytiště levného domácího zboží, tak i jako nákup drahého exotického zboží zpátky do Evropy. Čína tento problém neměla, rozléhá se totiž od sibiřských tunder po vietnamské tropické lesy. Vše, co potřebovala, měla na svém územím. Do industriální revoluce byla nejproduktivnější ekonomikou se zároveň nejpočetnější trhem na světě. V roce 1078 se v severní Číně vyrábělo ročně více než 114 000 tun surového železa (o 700 let později se v Anglii vyráběla jen polovina tohoto množství).
S Čínou tak chtěl obchodovat každý a každý se chtěl i dostat na její trh, jak je tomu do určité míry i dodnes. Čína v průběhu dějin představovala magnet, který přitahoval obchodní aktivity a čínští představitelé si mohli vybírat s kým, kdy a za jakých podmínek budou obchodovat. Luxus velkého jednotného trhu rozdrobená Evropa neměla, a tak se vydala na své kolonizační výpravy. Číně chyběla incentiva investovat do riskantních plaveb.
Možná ještě důležitějším bodem je čínská tradiční mentalita, která ale souvisí s výše popsanou ekonomickou rozlehlostí a historickým gigantismem. Čína vždy vsázela na svou kulturní superioritu nad ostatními národy a státy. Čínský císař nebyl pouze císařem Číňanů či Číny, ale císařem celého lidstva. Nicméně nelze chápat čínské císařství jako císařství evropské. Čínský císař nebyl vládcem celého lidstva, ale spíše jakousi spojkou mezi Nebem a Zemí i jejími obyvateli. Spíše, než vládcem světa byl metafyzickým konceptem strážce a dohlížitele nad Zemí, jak popisuje Henry Kissinger ve své knize On China.
Již z tohoto lze cítit myšlenku centrality Číny ve světových záležitostech. Podobně jako Řím, tak i Číňané nazývali cizince jako barbary, na které zhlíželi z výšin své kulturní nadřazenosti. Čína byla přesvědčena, že je středem světa, z čehož vyplývá i její samozvaný titul Království či říše středu.
Na základě této myšlenky vznikl i čínský tributární systém okolních zemí, který znovu byl spíše založen na rituálních darech (tributech) čínskému panovníkovi, který je na oplátku obdaroval jiným zbožím. Víceméně se jednalo o klasický obchod, ale barbaři museli přicházet do Číny a potažmo k císařovi spíše jako poddaní, kteří přináší dary než jako rovnocenní obchodnící. Čína si díky těmto praktikám vybudovala sino-centrický mezinárodní systém, kdy okolní země postupně kulturně asimilovala do ideje čínského centralismu.
Takto si Čína podmanila nejen většinu okolních států, ale také své případné barbarské dobyvatele. Ty spíše než silou Číňané poráželi lstmi a trpělivostí. Pokud nevyšla lest tzv. pěti návnad, které měly barbary zkazit (patřilo mezi ně např. dobré jídlo a pití, krásné ženy, luxusní oblečení atd.), a dobyvatelé přesto Čínu dobyli, přišla na scénu trpělivost. Číňané dobyvatelům vnutili myšlenku toho, že rozlehlá země jako Čína může být spravována pouze skrze čínské způsoby a čínskou kulturu, čemuž dobyvatelé uvěřili. Do dvou generací se dobyvatelé stali tak sinizování, že byli nerozlišitelní od původních čínských obyvatel. Nakonec prosazovali nikoliv svůj původní zájem, ale ten čínský.
Harmonie světového řádu
Logicky tedy Čína měla důvod věřit ve svou kulturní nadřazenost. Přeci jen kulturně přemohli barbary, kteří je porazili necivilizovanou silou. Ústřední roli v čínské kultuře hrál Konfucianismus, jež se zaměřoval mimo jiné na harmonii světa. Tuto harmonii prosazovali i čínští vládci, kteří tím pádem věřili, že panovník se nemůže vzepřít proti světové rovnováze(a dobýt tak zbytek světa), nýbrž musí naslouchat jejím proudům a udržovat ji.
V jejich myslích neexistoval Nový bájný svět s neuvěřitelnými možnostmi ani žádná sláva pro dobyvatele tohoto světa. Harmonie se tvořila v zaslíbeném světě Číňanů. A tímto světem byla samotná Čína vybudována Číňany.
Výjimku tvořila Čeng Cheova flotila na počátku 15. století nazvaná Treasure Fleet, která svou velikostí, počtem lodí i technologiemi předčila proslulou Španělskou armádu, jež se navíc měla objevit až za 150 let po konci Čeng Cheových výprav. Ani tak ale Čeng Che neusiloval o teritoriální zisky, přestože doplul až k Hormuzskému průlivu v Arabském moři.
Barbaři žijící tak daleko od Číny totiž nemají ani kapacitu pochopit nezměrnou krásu čínské kultury, nemá tak smysl je obracet na čínský způsob života. Tento přístup je v příkrém rozporu s myšlenkou křesťanství, které stálo na aktivním rozšiřování a obracení bezvěrců od svého počátku.
Čímž se dostáváme k poslednímu bodu, proč Čína nikdy nekolonizovala dálné kouty světa. Příčinou proč Evropa dokázala tak efektivně kolonizovat svět je totiž právě její inklinace ke křesťanství a přesněji k jeho větvi protestanství. Jak tvrdil již Max Weber ve své knize Protestantská etika a duch kapitalismu, moderní kapitalismus přímo vychází z morálky protestantismu. Weber ve své knize začíná analýzou všech velkých světových naboženství (včetně zmíněného konfucianismu) a došel k závěru, že se z důvodu podoby tamních náboženství nemohl kapitalismus vyvinout na Východě. Protestantismus dává do svého popředí šetřivost a zároveň zisk, čímž nabízí dle Webera ideální podmínky k rozvinutí kapitalismu na rozdíl od konfucianismu, který na vrchol staví rigidní hierarchickou pyramidu sociálního řádu.
Motor kolonialismu
A právě kapitalismus, nikoliv stát, byl motorem moderní evropské kolonizace. Zatímco první kolonizační snahy Portugalců a Španělů byly ještě v rukou monarchů, později se ukázalo, že financování podobných výprav není v jejich silách. Na scénu muselo přijít něco jiného, nového a výkonnějšího. Tou změnou se staly akciové společnosti.
Na rozdíl od státního/královského podniku byl základní kapitál navyšován investicemi, nikoli výnosy ze samotného obchodu. To umožnilo společnostem akumulovat mnohem více peněz, a tím podstupovat i větší rizika při objevech. Akciovky díky své podstatě (obchodování na burze) dokázali zapojit i širší vrstvy do vybírání kapitálu.
Na výhody akciovek coby nástrojů kolonizace přišli první Nizozemci a Britové se svými Východoindickými společnostmi na počátku 17. století. Hned od svého vzniku začaly dominovat euroasijskému obchodu a od svých států získaly monopoly na obchod s Asií, na stavbu kolonií i udržování vlastních soukromých armád. Víceméně se jednalo o megarkorporace srovnatelné s těmi z cyberpunku. Od státu sice získaly monopoly, ale jinak na ně nebyly vázané a v koloniích vládly svým vlastním (krutým) hlasem. Až na základě díla ekonoma Adama Smitha Bohatsví národů z 2. poloviny 18. století začaly státy své Východoindické společnosti regulovat a o sto let později i zcela zrušeny.
V Číně podobný kapitalistický motor nevznikl a dle Webera ani vzniknout nemohl, a tudíž chyběl princip na němž by se dal stavět riskantní ale zištní byznys kolonialismu. Číňané dálné části země nevnímali jako něco, kde by mohly zbohatnout. I idea zbohatnutí, a tím pádem změny svého postavení ve společnosti, byla pro konfucianismus nemorální. Zásadní myšlenkou konfucianismu je totiž myšlenka hierarchického sociálního řádu, kde každý jeho člen zná své místo a nesnaží se tento řád narušit proto, aby si sám polepšil.
Tři pilíře
Tím pádem získáváme tři hlavní důvody, proč Čína nikdy nevyrazila na objevné a koloniální výpravy.
1. Sama byla tak ekonomicky výkonná, že všichni chodili za ní. Ona ostatní nepotřebovala.
2. Idea nadřazenosti čínské kultury, která byla o tolik řádů lepší než vše okolo, že dalecí barbaři ani nemohli pochopit krásu Číny.
3. Konfucianismus inherentně zabraňoval vzniku kapitalismu, který stál u zrodu moderního kolonialismu.