Proč je Wolf Warrior Diplomacy úspěšnější, než se zdá?
Kdo je cílový zákazník čínské agresivní rétoriky?
V posledních několika letech se diplomaté z celého světa včetně České republiky začali setkávat s čínskou agresivní politikou, které se začalo přezdívat “Wolf warrior diplomacy” neboli diplomacie vlčích válečníků. Pojem pochází z čínského akčního a nacionalistického filmu Wolf warrior 2, který je na západě víceméně neznámý, ale v na čínském trhu je druhým nejvýdělečnějším filmem historie. Jen Star Wars: Force Awakens dokázal oblibu Wolf warriora překonat a je prvním snímkem vůbec, jež se dokázal procpat do top 100 nejvýdělečnějších filmů.
Set filmu Wolf Warrior 2 - Wikipedia Creative Commons
Co ale tedy přesně znamená wolf warrior diplomacy ve skutečnosti? Názorná ukázka je například tento tweet od mluvčího čínského ministerstva zahraničí, v němž obviňuje americkou armádu ze zavlačení covid-19 do Wuchanu.
Taktéž lze nabídnout novější čínské diplomatické útoky na USA při jednáních na Aljašce, jak uvedl na svém twitteru Nich Schifrinn, americký novinář se zaměřením na zahraniční styky.
Nicméně pro příklady nemusíme chodit za hranice Česka. Když předseda senátu Miloš Vystrčil minulý rok vyrazil do Tchaj-wanu, čínský velvyslanec hovořil o otevřené podpoře separatistických aktivit. Předchozímu předsedovi senátu Jaroslavu Kuberovi byl dokonce zaslán výhružný dopis. A podobných případů lze nacházet čím dál více v čím dál více zemích světa, a to i od nejvyšších čínských představitelů.
Samozřejmě se ukazuje, že podobné chování je v nelibosti ostatních zemí. Výzkum z Pew Research Center ukazuje, že za poslední dva roky Čína ztrácí ze své dřívější popularity.
Proč tedy Čína zaujíma takto konfrontační styl, který se na první pohled nevyplácí? Podle mého uvážení jsou za tímto především dvě vysvětlení.
Skomírající Západ
Jak lze vidět z výzkumu, jedná se pouze o data z rozvinutých zemí a navíc především ze západní sféry vlivu. Ale právě na tyto země Čína svou strategií necílí. Jednak Západ je již pevně zakotven na svém místě v současném americko-čínském konfliktu, individualistická kultura vzešlá z Evropy nesdílí s tou čínskou takřka nic. Jednak rozvinuté země ztrácejí ekonomický dynamismus.
Evropa a v menší míře i Spojené státy začínají stagnovat, jak si všímá Tom Orlik and Bjorn Van Roye z Bloombergu. Jedním z důvodů by mohla být snaha se vyhnout jakémukoliv riziku tzv. risk-averse chování. Naopak rozvíjející země nemají tolik co ztratit jako vyspělé státy, a tak se neobávájí riskovat a inovavat ve větší míře.
A právě na tyto země Čína cílí. Již delší dobu známým faktem jsou například obrovské čínské investice do Afriky v podobě úvěrů i velkých infrastrukturních projektů. Čína byla teké v roce 2019 pro Afriku největším obchodním partnerem. Mimo snahy “koupit” si podporu při hlasování v OSN se Čína také snaží získat na svou stranu nejrychleji urbanizující region na světě. Čína neplánuje být pouze krátkodobou supervelmocí a snaží se získat si vliv v zemích budoucnosti.
Na africké země a rozvíjející země obecně nejspíše wolf warrior diplomacy zabírá, jak ukazuje průzkum z PewResearch Center z roku 2019, kde rozvojové země hodnotí Čínu znatelně kladněji než ostatní, jak si všímá blog Noahpinion, který silně doporučuji.
Těmto zemím se Čína snaží dokázat, že se může rovnat s Spojeným státům a mohou si dovolit s nimi hovořit takto agresivním tónem. Dávají tak signál, že Čína se USA rozhodně nezalekne.
Z osobního hlediska mi přijde, že mnoho západních komentátorů, kteří hovoří o neúspěšné wolf warrior diplomacy, zapomíná na okolní svět a že Evropa s Amerikou nemusí být vždy na vrcholu potravního řetězce. Například Nigérii se do roku 2050 zdvojnásobí počet obyvatel na 400 milionů.
Naopak z historického hlediska se jedná spíše o malý zázrak, že Evropa dokázala ze svého malého koutu chvíli ovládat celý svět. S postupující industrializací zbytku světa budou západní země ztrácet čím dál více dech.
Dobrým příkladem zahleděnosti Západu do sebe lze považovat například tak všední předmět jako je mapa světa.
Dnes nám tento pohled přijde naprosto přirozený, Česko zde vyhledáme během milisekund, ale jedná se o jakýsi sociální kostrunkt, kterému vděčíme portuhalským mořeplavcům, jež dosadili Evropu do středu světa, protože z jejich pohledu se jednalo nejdůležitější část světa. Nic nebrání ale úplně jinému pohledu na svět. Třeba obrácenému vzhůru nohama a vycentrovanému do Pacifiku.
Ze zásadního regionu světa se z Evropy stal podivný poloostrov na pomyslném zapadákově světa. Mně osobně tato mapa otevřela oči, jak se na svět vlastně díváme.
Vzkaz pro Číňany
V úvodu jsem ale poznamenal o dvou příčinách toho, proč si myslím, že wolf warrior diplomacy je účinná a proč k ní Čína přistupuje. První popsaný důvod byl spíše zamýšlený a strategický, v druhém hraje hlavní roli podvědomí. Agresivní zahraniční rétorika je totiž také vzkaz pro domácí lid, který se v posledních letech stává nacionalistický a který má ve své kolektivní paměti stále století ponížení, kdy západní mocnosti donutily Čínu v 19. století uzavírat velmi nevýhodné smlouvy. Číňané tuto potupu teď chtějí vrátit.
Wolf warrior diplomcy je tedy jakési rozšíření bujícího nacionalismu v Číně. Minulý rok byl viditelný i za hranicemi Číny, když mladí Číňané uspořádali patriotické demonstrace ve Spojených státech, Kanadě, Británii, Austrálii, Francii a Japonsku na podporu obsazení Hong Kongu.
V nedávné době také médii prolétla videa a fotografie čínských vlastenců, kteří pálili módní výrobky západních značek. Ty odmítly používat bavlnu pocházející z oblasti Sin-ťiang, kde dochází k perzekuci ujgurské menšiny.
V již zmíněném vyjednávání na Aljašce, čínský diplomat uvedl toto:
„Amerika nemá právo mluvit s Čínou z pozice nadřezenosti. Číňané nebudou brát vaše nesmysly v potaz.”
Z poslední věty se stal v Číně virální počin. Čínský režim svou agresivitou na diplomatickém poli tak získává popularitu mezi domácí populací.
Na druhou stranou vzrůstajícím nacionalismem ve své zemi si proti sobě budí okolní státy, které by mohly vstoupit do aliance na vyvažování čínského vlivu v Asii. První bezpečnostní jednání mezi Indií, Austrálií, Japonskem a USA dokonce již proběhla, což pro komunistický režim nevěstí nic dobrého. Například Japonsko seriózně uvažuje u podpoře Tchaj-wanu, pokud na něj Čína zaútočí.
Je tedy jasné, že Číně se její wolf warrior diplomacy nakonec nemusí vyplatit, nicméně rozhodně bych ji já sám nehodnotil jako pouze nevýhodnou pro Čínu.