Žijeme v době, kdy umělá inteligence (AI) získává stále více pozornosti a s ní i obavy o budoucnost našich pracovních míst. Když OpenAI představovali ve svém demu GPT-4, sám jsem z toho nemohl usnout. K vytvoření webovek už stačí jen vyfotit svůj notes s náčrtkem stránky. Kdo neviděl, neuvěří.
Asi tedy nejsem jediný, kdo se obává, že by nám tyto AI mohly vzít práci. Už delší dobu na tímto přemýšlím a možná je tento text celý wishful thinking, ale tady jsou tři důvody, proč by nám AI nemusela vzít práci.
Nové technologie dělají nová místa
Historicky vzato, s příchodem nových technologií vždy vznikala nová pracovní místa s tím, že se měnily požadavky na dovednosti. Nejklasičtějším příkladem může být průmyslová revoluce, která přinesla nové pracovní příležitosti ve všech oblastech především pak ve strojírenství, železniční dopravě a textilním průmyslu, i když současně zanikala řada tradičních řemesel. I v této době se lidé samozřejmě báli o svá místa. Například „Luddité“ byla organizace anglických textilních dělníků z 19. století, kteří ničili textilní stroje a protestovali proti výrobcům, kteří používali stroje k obejití tradičních pracovních postupů (hnutí ale nebojovalo pouze proti novým technologiím). Hnutí začalo v Nottinghamu a vrcholilo v letech 1811 až 1816, kdy bylo posléze potlačeno. Pokrok se ale nezastavil, a nakonec samozřejmě vznikla nová pracovní místa.
Toto by mohlo platit i pro umělou inteligenci. Samozřejmě tento bod je spíše obecněji o „práci“ než přímo o individuální místu určitého zaměstnance. Někteří lidé určitě přijdou a přicházejí o práci v důsledku pokroku jazykových modelů. Po porodních bolestech se ale práce našla. Nechtěl bych, aby toto vyznělo jaksi pozitivně, přeměna nebude nikterak příjemná a bude právě provázena zmíněnými porodními bolestmi. Navíc není jisté, že to takto proběhne i AI, protože všichni asi cítíme, že dnešní vývoj je kvalitativně jiný než předchozí. AI dokáží generovat originální produkty s tím, že jejich vnitřnímu pravděpodobnostnímu fungování nikdo nerozumí.
Přeškolení programátora na quantum huntera
Je ale také důležité pochopit, že příchod AI asistentů by mohl mít zásadní dopad na pracovní místa v oblastech, kde jsou zaměstnáni odborníci a specialisté, takzvaní bílí límečkové. Tento dopad by mohl být podobný tomu, co se stalo v důsledku globalizace, kdy byly ovlivněny pracovní příležitosti pro modré límečky, tedy manuální a průmyslové dělníky.
Globalizace vedla k přesunu mnoha výrobních pracovních míst do zemí s nižšími mzdami a nižšími náklady na výrobu, což způsobilo ztrátu pracovních příležitostí pro modré límečky v rozvinutých zemích. Podobně může příchod AI asistentů způsobit, že některé pracovní pozice v oblastech, jako je programování, právní služby nebo marketing, mohou být zautomatizovány a nahrazeny AI.
Low Hanging Fruit
Druhý bod není ani můj odhad, jakožto spíše možný vývoj. Vývoj velkých jazykových modelů pádí teď mílovými kroky. Výzkumník AI dnešní dobu popsal jako, že si přijde jako pes, který konečně dohnal auto, zakousl se do něj a snaží se na jedoucím autě udržet.
Takhle rychlý vývoj ale není zaručený. Je možné, že jsme nyní dosáhli na "low hanging fruit", tj. na snadno dosažitelné výsledky. Je možné, že se vývoj začne zpomalovat. Lze to připodobnit k jaderné fúzi, o níž je slibováno, že zde bude za 10-15 let už několikáté generaci od 50. let 20. století.
Nicméně ani toto není zaručeno. S vývojem generativní umělé inteligence je možné, že tento pokrok vydrží tak dlouho, až doopravdy lidé nebudou potřeba a AI se budou vylepšovat samy. V tomto scénáři by se AI staly stále schopnějšími a autonomnějšími, což by mohlo vést k tomu, že by mohly převzít mnohem více pracovních úkolů, než si dokážeme představit. Ale zde už by se lidé asi nebáli jen o své pracovní pozice. Zde by ale asi pomohl Butlerian Jihad.
Neudržitelný růst
Hlavním bodem celého textu je ale bod třetí. Jedním z hlavních omezení současných a budoucích AI systémů (např. GPT-4), je obrovský výpočetní výkon potřebný k jejich provozu. V současné době se omezuje používání GPT-4 ze 100 vstupů (prompts) na 25 za 3 hodiny. Tento drastický pokles nastal v řádu několika hodin poté, co OpenAI zjistila, že nestíhají pokrýt potřebu GPT-4.
V budoucnu to může být ještě větší problém, protože s rostoucím výkonem AI se zvyšuje i náročnost na jejich provoz a energetické náklady. V důsledku toho se nakonec může ukázat, že lidé jsou stále docela efektivní ve srovnání s náklady na provoz AI systémů.
V Irsku pouhých 70 datových center spotřebovává 14% energie země. Do 30. let 21. století se předpokládá, že 30-50% celosvětové produkce elektřiny bude využito pro výpočetní úkoly a s nimi spojené chlazení. Tento vývoj nelze škálovat donekonečna.
V budoucnosti se tedy pravděpodobně budou kombinovat lidské a AI schopnosti tak, že vytvoří synergetický vztah mezi člověkem a strojem. Snad.