Nacismus, nejspíše nejhrůznější myšlenka, kterou lidstvo vyplodilo, je nejčastěji popisován jako ultrapravicová extrémistická ideologie založena na výjimečnosti árijské rasy. Nicméně, pokud ses někdy zapojil do politické debaty, mohl sis vyslechnout, že nacismus je ve skutečnosti v jádru ultralevice a řazení nacismu k pravici je pouze nepochopení.
Proč si to ale někteří lidé myslí?
Zde jsou vypsány tři nejčastější argumentů, s nimiž jsem se já osobně setkal:
Nacismus nebyl individualistická, ale kolektivistická ideologie, což je znak levice
Nacismus byl proti kapitalismu a volnému trhu, i levice chce zničit kapitalismus
Nacismus je zkratka pro nacionální socialismus, socialismus je rozhodně levicový
Nacismus a komunismus jsou vlastně vedou ke stejnému, jsou tudíž obě levicové
V tomto příspěvku se pokusím vysvětlit, proč ale tyto argumenty neplatí. Nejdříve ale trochu obecné teorie.
Politický kompas
Škatulkování politických ideologií podle pouze pravolevé škále je velmi zjednodušující, ve skutečnosti se nejedná o přímku, podle které se kategorizuje, nýbrž o plochu. Nejspíš ses s tím už setkal, mluvím totiž o politickém kompasu.
Na vertikální ose lze vidět pravolevé rozdělení a horizontální ose autoritářskou stupnici. Na obrázku jsou také vyobrazeny strany žlutých koleček, jedna z nich spíše levicová a druhá spíše pravicová, ale přitom k sobě mají daleko blíže než strany černých trojúhelníků, které jsou obě pravicové. Lze tak vidět, proč pouze pravolevé vnímání je nedostačující v kategorizaci politických ideologií a stran. Tohle je důležité si uvědomit, ale pokračujeme dále.
Konzervativní kořeny
Nacismus vyrůstá v první polovině 20. století z italského fašismu, ten zase vzniká z pokrouceného (ale ne nelogického) pochopení konzervativních hodnot. Slovo fašismus pochází z latinského fasces, svazek proutků, jedná se i o znak fašismu. Samotný proutek se snadno zlomí, dva se zlomí hůře a více proutí už nezlomí nikdo. Taktéž se jedná o odkaz na starý Řím.
Již z tohoto lze usoudit kolektivistické přemýšlení fašismu, a tím pádem i nacismu. Kolektivismus (doktrína, která podřizuje zájmy individua zájmům širší kolektivity, tedy soc. skupiny, třídy, národa, církve, sociologická encyklopedie) není ale znakem pouze levice.
Edmund Burke, britský myslitel a zakladatel moderního konzervatismu, ve své knize Úvahy o revoluci ve Francii mimo jiné uvádí, že pocházíme z přirozeně vzniklých kolektivů, individualismus označuje za sobectví, klade důraz na pomalé změny založené na pochopení tradic. Kritizuje Velkou francouzskou revoluci, odmítá její racionalitu, snahu o převýchovu lidí i rovnostářství. Právě toto vnímání kolektivů (například rodiny) coby nadřazených jednotlivci lze vidět i do dnešních dnív konzervativním proudu, ale v překrouceném smyslu i v nacistickém Německu.
Podle Burkeho by stát měl být silný a dohlížet na udržení přirozené hierarchie ve společnosti. Pro zajímavost relativně přesně předpovídá průběh celé revoluce (knihu píše na počátku revoluce) a například očekává ve Francii jakobínský teror. Sám odmítá tyranii, avšak propaguje silný stát, protože lidé si sami nedokáží vládnout.
Jak lze vidět sám Burke také odmítá rovnost mezi lidmi a silnou hierarchizaci společnosti, podobné prvky vidíme i u nacismu/fašismu. Lidé si nejsou rovni a přežije pouze ten nejsilnější, tvrdili mladí nacisté. Narozdíl od toho vidíme snahu levicových hnutí zdůrazňovat lidskou absolutní rovnost. Právě prvek (ne)rovnosti je jeden z nejviditelnějších rozdílů nacismu a komunismu.
Už nacistická představa o rasové teorii je založena na nerovnosti lidí. Árijská rasa je nadřazená všem, židé jsou naopak tím nejnižším druhem lidí. Nejspíše i proto se mnoho Židů zhlédlo v komunistické revoluci, která přislíbila nezájem o rasový původ v komunistickém společenství. Nutno podotknout, že bohužel i v komunistických zemích se nakonec ukázal židovský původ jako problematický (například v procesu s R. Slánským). Nejspíše zatím stála osobní Stalinova nenávist k Židům, protože jeho dřívější rival, Trockij, byl židovského původu a roli také mohl hrát neúspěch ve zlákání Izraele do komunistického bloku za studené války. Nicméně nic to nemění na tom, že komunismus je ve svých utopických základech postaven na rovnosti.
Nacisté jsou nacionální socialisté!
Často se také můžeš setkat s tím, že lidé vytáhnou celý název strany NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana). Socialistická a ještě k tomu dělnická? To je jasné, že jsou levicoví. Ze všech argumentů se mi zdá tento jako nejslabší. Když se někdo nebo něco nějak nazve, neznamená to, že tím i je.
Například dnešní Severní Korea má ve svém názvu demokratická a všichni se asi shodneme, že demokratická rozhodně není. Proč si ale nacisté do názvu dali socialismus?
Socialismus lidé dřív nevnímali stejně jako my nyní. Do 20. století socialismus nikde na světě neexistoval (podle některých neexistoval socialismus nikdy) a v 19. století se ze socialismu stal vlastně vyprázdněný pojem. Podobný osud dnes stíhá právě například slovo demokracie či vlastenectví, které si přivlastňují lidé, kteří pojem ohýbají ke svému obrazu.
Proti termínu socialismus se paradoxně vyjádřil i Karl Marx v Komunistickém manifestu. Kritizoval termín hlavně kvůli tomu, že ho začali využívat i konzervativci ještě před rokem 1848.
Centrálně řízená ekonomika
Jedním z nejčastějších (asi i nejpřesvědčivějších) argumentů je ekonomika nacistického Německa nebo Itálie. Ani jedna z těchto zemí, když přešly k fašismu/nacismu, nenechala v klidu volný trh, jak si ho představoval Adam Smith. Naopak oba státy začaly zasahovat do ekonomiky a začaly prosazovat centrálně řízenou ekonomiku. Kdo měl v té době ještě centrálně řízenou ekonomiku? Ano, Sovětský svaz, bašta komunismu. Case closed, nacismus je jen převlečený komunismus.
Až na to, že realita je o něco plastičtější. Zatímco v Sovětském svazu bylo v rámci centrální ekonomiky zakázáno soukromé vlastnictví, v Německu tomu tak nebylo. Velcí němečtí továrníci si zachovali své vlastnictví a pouze museli spolupracovat s režimem na jeho ekonomických cílech. Na oplátku dostali tito magnáti podporu státu a víceméně monopol na svůj obor. V kontradikci s ostatními státy v Evropě ve 30. letech nacistické Německo naopak privatizovalo své státní podniky (o něco dříve tak udělala i Itálie).
Tomuto politicko-ekonomickému modelu se říká korporativismus. Jedná se o systém, kdy na chod státu mají vliv i různé vlivové skupiny, jako jsou odbory, společnosti. Vytváří se paralelní systém k parlamentu a taktéž většinou vzniká několik strukturovaných monopolních společností, které se mohou pohybovat v mantinelech vymezených státem, z čehož ale naopak samy společnosti těží. Asi nejvýznamnější dílo ohledně korporativismu Rerum Novarum sepsal papež Lev XIII. Ke korporativismu se naklonilo několik států, mezi něž patřilo právě nacistické Německo, fašistická Itálie či Salazarovo Portugalsko. Historik Richard Overy popisuje nacistickou ekonomiku jako mix sovětské centrální cesty a volného trhu.
Nacisté a fašisté se tak stavěli na odpor volnotržnímu řešení ekonomických otázek, ale i socialismu a mezinárodnímu komunismu. Jak vidíme obě strany, komunismus i fašismus, se stavěly na odpor liberálnímu ekonomickému řádu, ale obě ideologie nabízely ve svých východiscích dosti odlišné představy, jak by svět měl vypadat.
Někdy mi v těchto debatách přijde, že zapomínáme, že pravice není jen liberalismus a volný trh, ale existují i jiné pravicové možnosti. Pravice vždy nemusí mít na vrcholu svých hodnot individualismus, ale naopak kolektivistické myšlení, což samozřejmě není automaticky negativní vlastnost, lidé jsou přeci jen společenské stvoření.
T O T A L I T A
Přesto ale v nitru cítíme, že komunismus a nacismus, jak je známe z reálného světa, mají mnoho podobného. Některé jejich vlastnosti jsou vlastně sdílené. Čím to tedy je, že ideologie na opačných koncích politického spektra jsou si tak podobné?
Jejich společným znakem je totiž totalitní řízení společnosti. Nacismus i komunismus jsou všeobjímací ideologie, v nichž lidé musí bezmezně věřit. Obě strany mají totální kontrolu nad každým aspektem lidského života. Mají totální kontrolu nad ozbrojenými složkami se silnými represivními tajnými službami. Taktéž nacismus i komunismus drží mediální monopol, občané se dozví pouze to, co smějí. Vše ovládá jedna Strana.
Tyto znaky jsou ty, které lidé často používají ve spojení obou ideologií, a kvůli kterým se zdají obě ideologie stejné. Ale tak to není. Totalita může být levicová i pravicová. V čem ale spočívá tato podobnost, kde se vzala?
Jak už to v sociálních vědách bývá, kořeny hledejme u Velké francouzské revoluce u Rousseauových myšlenek. J. J. Rousseau představil ideu všeobecného blaha, tedy jakéhosi sdíleného konceptu v celé společnosti, co je pro ni dobré, a taktéž známou myšlenku, že člověk se rodí hodní, ale kazí ho společnost. Tyto myšlenky vlastně otevřely vrata masovým a totalitním hnutím jako nacismus a komunismus. Masa lidí ví, co je pro jednotlivce nejlepší, čímž se nakonec můžeme zbavit i špatného společenského vlivu na člověka. Rousseau samozřejmě (snad) nezamýšlel vytvoření totalitních režimů, ale lze pozorovat jasnou a vlastně i logickou linku mezi jeho myšlenkami a totalitními ideologiemi.
Nacismus a komunismus tedy vyrůstají ze stejného myšlenkového kvasu, ale vedou každá jiným směrem.
Záleží na tom všem vlastně?
Proč je vlastně důležité, že nacismus není levicový, vždyť jde jen o umělé nálepkování. Osobně si myslím, že to důležité je (proto o tom taky píšu), a to hlavně z jednoho důvodu.
Tím, že se snaží někteří lidé vyargumentovat, že nacismus je čistě levicová náležitost, vlastně ukazují, že pravice nemůže vyplodit žádné totalitní hnutí a v důsledku je vlastně hodná a dobrá.
To je nebezpečné. Totalita může přijít zleva i zprava a z obou stran bychom měli být na pozoru. Navíc bychom měli být na pozoru i před liberálními uskupeními. Hannah Arendt, jedna z nejznámějších politických filosofek, ve své knize Původ Totalitarismu uvádí, že totalitní hnutí rostou z přespříliš individualizované společnosti. Když je člověk úplně osamocený a vlastně celá společnost je sice uniformní ale přitom atomizovaná. Totalitní hnutí a silný stát nabídnou takto osamoceným lidem pomocnou ruku.
Měli bychom být tudíž pozorní ze všech stran a jen proto, že inklinujeme jedním ze směrů neznamená, že je tato strana bez problémů a čistá.
Díky, že jsi to přečetl až sem. Doufám, že jsem ti nabídl nějakou novou perspektivu. A taky doufám, že sis to celý kriticky přebral a nevzal jsi to celé jako ultimátní pravdu. Nesouhlasíš s něčím a chceš mi to dát sežrat? Napiš mi to do komentářů.
Ale i tak se ti líbilo tohle počteníčko? Chtěl bys toho víc? Klikni o trochu víš na Subscribe a budeš podobný textíky dostávat přímo do mailu a sleduj mě na Twitteru a Facebooku.
„Nacismus je převlečený komunismus“
Já tedy s článkem nesouhlasím a nacismus považuji za levicový
Ale to rozhodně neznamená, že by nemohl existovat pravicový totalitní režim. Třeba Chile za Pinocheta. Takže s myšlenkou, že levicovost nacismu znamená že "pravice nemůže vyplodit žádné totalitní hnutí a v důsledku je vlastně hodná a dobrá." nesouhlasím už vůbec.
Dokonce nesouhlasím ani s tím kompasem. Už asi před dvaceti lety jsem si totiž udělal obdobný, kde na jedné ose je také pravice levice, ale na druhé je nacionalismus - internacionalismus (kosmopolitismus)
Nicméně i přesto považuji článek za dobrý. Snaží se totiž argumentovat. Kdežto většinou, když lidi upozorníte na to, že nacismus je levicový tak, argumentují stylem "na ČT říkali, že to je pravice"
doporučuju zkouknout tohle video: https://www.youtube.com/watch?v=eCkyWBPaTC8
Nacismus, fašismus i marxismus-leninismus jsou všechno poddruhy socialismu. Socialismus znamená "publicly owned means of production". Tyto ideologie se liší pouze tím, kdo je "public".
U marximu-leninismu je to dělnická třída, u fašismu je to národ a u nacismu je to árijská rasa.
V nacistickém německu bylo zachováno soukromé vlastnictví, protože nebyl problém dokud majitel firmy spolupracoval s nacistickou stranou. Pokud nechtěl, byl nahrazen nějakým sympatizantem ze strany. Jde o to, že "means of production" byly shromážděny v rukou árijců.
Protipólem socialismu je kapitalismus neboli "privately owned means of production". Tzn. v rukou jednotlivců. To je přesný opak toho co se dělo v německu, kdy se zabíraly obchody židů a jejich majetek, nebo zaměňovali továrnící pokud člověk nesympatizoval s nacistickou stranou.