Evoluce demokracie
Když se zeptáte člověka na ulici, jaký politický systém má Česko, nejspíše vám odpoví, že „přeci demokracii". Nicméně nebude to úplně pravda. Demokracie je velmi starý koncept, který si většinou spojíme se starověkým Řeckem a především Athénami.
Náš systém ale není athénské demokracii zas tak podobný. Demokracie v doslovném překladu znamená „vláda lidu", která byla takřka absolutní. Lid si mohl skrz nechvalně proslulý střepinový soud odhlasovat, kdo bude muset z Athén odejít (ostrakismus). Dalším výrazným rozdílem je pojetí lidu, což nebyli všichni lidé, jež žili v Athénách, ale pouze relativně malá skupina majetných mužů, kteří se ještě narodili v Attice.
V takto omezeném lidu si na druhou stranu byli všichni naprosto rovni. Díky tomu byl také důležitým prvkem athénské demokracie los, kdokoliv z lidu byl totiž dost dobrý na vládnutí, nebylo nutno voleb.
Náš systém je jiný. Máme v něm zabudované známé principy brzd a protiváh, dělbu moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Tento způsob vlády, republikanismus, se spíše vztahuje k Římu než k Řecku a lze ho považovat za jakési postupné vylepšování starší „čisté" demokracie. Za jeho současnou formu můžeme vděčit filozofům z převážně 18. století.
Dnes je ale již 21. století. Svět se změnil. Sice se změnili i demokratické režimy, avšak základní ingredience zůstaly nezměněny. Do konce 20. století se vlastně nejednalo o problém, ten přišel až s masivním rozšířením internetu, který boří naše zažité pořádky.
Proto se mnoho současných chytrých lidí zamyšlí nad další vylepšenou verzí demokracie a republiky, nad zřízením, které bude brát v potaz lid v 21. století, které je propojenější a díky tomu i mocnější. Vznikají tak nová dříve neznámá mocenská centra, moc se postupně decentralizuje.
Jedním z takových lidí je i Robin Hanson a jeho propozice Futarchie (Futarchy).
Robin Hanson
Robin Hanson je docentem ekonomie na Univerzitě George Masona a výzkumným spolupracovníkem na Institutu budoucnosti lidstva na Oxfordské univerzitě. Úspěšně studoval Caltech i Berkeley, kde se věnoval sociálním vědám, Chicagskou univerzitu se zaměřením na fyziku a později pracoval pro NASA i Lockheed, kde se věnoval umělé inteligenci nebo bayesově statistice.
Pro tento post je ale důležitý kvůli jeho znalostem ohledně prediktivních trhů, které se staly jeho vášní a které používá v Futarchii.
Trhy s budoucností
Co to ale jsou preditkivní trhy? Jedná se o relativně nový koncept, který nyní díky kryptoměnám a zvyšující se oblibě blockchainu dostává na výsluní.
Preditkivní trhy je víceméně sázení na předpovědi budoucnosti, a to na jakékoliv téma. Nejčastěji fungují na základě vypsání otázky, kde sázíte, zda se stane, či nestane nějaká událost (např. „Stane se příštím českým prezidentem Petr Pavel? Ano/Ne). Následně lidé kupují tyto možnosti a stejně jako na finančních trzích podle obliby stoupá, nebo klesá cena komodity.
Většinou jeden token Ano/Ne se pohybuje na ceně od 0,00 až do 1,00 dolaru, aby se jendoduše dalo převádět na procenta. Tudíž, pokud bude token Ano stát 0,60 dolaru, je šance na vítěství Petra Pavla podle predikčních trhů 60 procent. A Petr Pavel se následně stane příštím českým prezidentem. Takže za každý koupený token Ano, jehož cena se ustálila na 60 centech, dostane sázkař 1 dolar. Na každém tokenu vydělal 40 centů.
Mezi nejznámější a nejpopulárnější trhy patří PredictIt, Augur, Gnosis nebo Good Judgment Open, který je založen na reputační bázi. První podobný projekt, jako je Good Judgment Open, proběhl i letos v Česku s názvem Options České Priority. Pokud vás zajímá předpovídání budoucnosti do hloubky, doporučil bych na začátek knihu Superprognózy od Philipa Tetlocka a Dana Gardnera.
No dobře, ale co je na prediktivních trzích tak skvělé?
Jsou extrémně užitečné v agregování informací, a tím pádem i velmi dobré v predikování budoucnosti (kdo by byl řekl) v relativním měřítku k jednotlivým prognostikům, kteří jsou napříkald nachýlnější k nejrůznějším biasům.
Jen pouze malá část lidí je dokáže porazit a ještě menší část lidí pravidelně. Prediktivní trhy sesbírájí víceméně všechny dostupné informace (díky jejich účastníkům) a ty se posléze promítnou v ceně tokenů. Jedná se vlastně o komplexní a nevědomé propojení lidských poznatků.
Pokud totiž zjistí někdo novou a důležitou informaci, může zvýšit své sázky, a tak zvýší i cenu tokenu. Dokonce ani velké renomované společnosti (např. Hewlett Packard) nedokáží konkurovat prediktivním trhům.
Dalším důvodem úspěchu prediktivních trhů je i přirozený výběr sázkařů/prognostiků. Ti, kteří si myslí, že ví více než ostatní, více obchodují a snaži se vydělat na svých informacích, avšak jen ti, kteří doopravdy ví více vyhrají a získají peníze. Tím pádem se postupem času eliminují špatní sázkaři.
Futarchy
Robin Hanson Futarchii založil na myšlence prediktivních trhů a především na jejich úspěchu. Hanson ve svém paperu popisujícím Futarchii uvádí, že ho k myšlence dovedla zklamání a neúspěchy demokracie (jakožto současného politického systému).
Nikdo krom pár uzavřených skupin doopravdy neví, co se v politice děje. Tím Hanson nemyslí ani tolik zákulisní vyjednávání, ale spíše normální dění v politice. Sami si šáhněte do svědomí a vyjmenujte svého senátora, člena zastupitelstva nebo poslance za váš kraj.
Vote on Values, But Bet on Beliefs
Tento deficit mají vyřešit spekulativní trhy. Voliči jsou neinformovaní, ale paradoxně velmi sebejistí svými (nekvalifikovanými názory). Rozhodovat, který zákon bude prospěšný a který ne, budou spekulativní trhy, tedy všichni, kdo se dobrovolně rohodnout zapojit se do predikování. Do svých předpovědí vloží své peníze a jdou se „svou kůží na trh".
Odtud pochází i motto Futarchie: "Vote on Values, But Bet on Beliefs," (Volit podle hodnot, ale sázet podle přesvědčení).
Základní pravidlo Futarchie poté zní: „Když spekulativní market jasně odhadne, že je navrhovaná změna prospěšná, stane se z ní zákon."
Tím by se mělo zamezit nedostatku expertních rozhodnutí, která jsou v současném systému pouze jakýmsi buzzword a často je nejdříve vymyšlen výsledek a až poté k němu hledány expertní analýzy jako legitimizační nástroj.
Hanson nehledá absolutní přesnost v předpovědích, protože ani to prediktivní trhy nedokáží zajistit, nicméně věří, že v relativním srovnání budou prediktivní trhy lepší než ostatní instituce.
Hanson ani nechce úplné zničení demokracie, jak ji dnes známe. Volby budou nadále existovat, nicméně volení zástupci lidu budou nyní určovat směřování státu. Hanson toto směřování nazývá National Welfare a odmítá čistě ekonomický pohled na něj. Nemusí jít pouze o růst HDP, ale víceméně cokoliv co lze nadefinovat. Používá například měřítko štěstí (happines) a poukazuje přitom na to, jak jsme se v posledních dekádách zlepšili v měření různých sociálních indikátorů.
Zastupitetelé/poslanci tedy zvolí cíl, cestu ale již naplánují prediktivní trhy a je již jedno, o jaký cíl se jedná. Může jít o tvrdý kapitalismus, socialismus, anarchismus nebo cokoliv jiného.
Hypotetický příklad: Zastupitelé si zvolí za cíl zvýšení průměrného platu o 5 tisíc korun za 5 let. Navrhovaná změna bude zvýšení minimální mzdy o 10 procent každý rok.
Nyní přechází iniciativa na prediktivní trhy s otázkou: „Zvýší se průměrný plat o 5 tisíc korun za 5 let, pokud zvýšíme minimální mzdu o 10 procent každý rok po dobu 5 let?
Řekněme, že predikční trhy se po agregaci informací a uplynutí stanovené doby (např. 3 měsíce) ustálí na ceně tokenu Ano 0,77 dolarů. Změna tedy projde a bude zavedena. Za pět let se podívá na průměrnou mzdu a ukáže se, že ti, kteří sázeli na Ano měli pravdu a za každý svůj token získají 1 dolar.
Kritika
Futarchie má tedy dvě hlavní vlastnosti.
Jde proti apatii voličů, kteří nyní mají větší motivaci se zajímat o dění kolem. Ten, kdo ví víc, má větší šanci vyhrávat.
Přirozený výběr prognostiků. Ten, kdo doopravdy ví více, bude vyhrávat a dále se zapojovat do predikcí. Vyvstanou opravdoví experti, lze totiž měřit jejich úspěch v predikcích.
- Na stejném principu funguje i kapitalismus
- Scott Alexander Siskind (známý blogger Astral Codex Ten) například uvádí, že by takto mohli být již v současnosti financovány novinářské investigativní týmy. Když získájí dobrou informaci mohou si nakoupit tokeny 1, které budou podhodnoceny, poté informaci odhalit, cena tokenů 1 stoupne a investigativní tým je prodá a vydělá na rozdílu.
Nicméně Futarchie má i několik zásadních nedostatků, které v roce 2003, kdy Hanson poprvé představil svůj systém, ještě nebyly natolik zřejmé.
První z nich je market manipulation, tedy manipulace s trhem. Jedna silná entita nebo dokonce několik zájomvých skupin (banky, firmy, fóra) se mohou domluvit a začít vykupovat jedny tokeny a druhé tokeny short-sellit a tím docílit svého výsledku. Například nezvyšování minimální mzdy, aby se zvýšila mzda průměrná, pokud využijem dřívější příklad. Proti tomuto Hanson v debatě argumentoval tím, že trh bude pokřivený a ten, kdo si toho všimne, může dobře vydělat a také posunout cenu tokenu na správnou cestu. Příklad podobné události z minulosti může být krize z roku 2008, kdy si bytové bubliny všimlo několik investorů a pohádkově na ní zbohatli. Nicméně svět se ponořil do nejhorší ekonomické krize od 30. let.
Zajímavou kritikou je taky agregace špatných informací. Proto se i prediktivní trhy mýlily v předpovědích okolo Brexitu a minulýchh prezidentských voleb v USA. Na tento problém například upozorňuje český sociolog Daniel Prokop ve své knize Slepé skvrny, kdy se metodologická chyba vyskytla v takřka každém průzkumu a člověk měl větší úspěch, pokud si vybral pouze několik málo průzkumů.
Dalším příkladem je i „trhové šílenství", které jsme mohli vidět na počátku tohoto roku s akciemi Gamestopu a které je možné díky jednoduššímu přístupu k akciovým trhům skrze mobilní aplikace. Trh se zacyklí a jedni kupují akcie (tokeny), protože je i ostatní začnou kupovat, i když se nemusí jednat o nejlepší řešení.
Ruku v roce s předešlým kritickým bodem jsou i další dva. První je jednoduše trollení predikčních trhů. Trollení/mstou víceméně začalo celou aféru okolo Gamestopu a subredditu Wallstreetbets. Z dřívějších příkladů může jít například o trollení crowdsourcingové ankety) na vymyšlení nového jména pro nápoj od Mountain Dew. I v politice probíhá toto trollení. Lord Buckethead kandidoval již ve čtyřech britských volbách a nejspíše i inspiroval epizodu Black Mirror "The Waldo Moment".
Druhým je paradoxně síla jednotlivce na sociálních sítích. Elon Musk silou své osobnosti dokázal vyzdvihnout satirickou kryptoměnu Dogecoin o tisícovky procent jen pomocí svých tweetů. Nemohl by se něco podobného stát i ve Futarchii? Určitě ano, na druhou stranu po pár spálení by si ostatní sázkaři/lidé začali dávat na Muska pozor. Kolik by ale stihl napáchat škody?
Dalším slabým bodem může být korelace odpovědi a požadovaného výsledku a nikoliv kauzality. Tedy z našeho příkladu by se zvýšily průměrné mzdy, ale ne díky zvyšování minimální mzdy.
Dále se velmi těžko budou určovat metriky (National Welfare), které mi osobně připomínají Rousseauovu představu o všeobecném blahu, která vedla k totalitnímu myšlení 20. století. Aby si lidé nezvolili, že chtějí vyhladit etnickou menšinu ve své zemi kvůli čistější rase. Predikční trhy pak jen dodají správnou metodu. Lze ale předpokládat, že i Futarchie by měla jakési brzdy a protiváhy jako dnešní republikanismus. Nicméně stále je zde otázka složitosti určení National Welfare volenými zástupci.
Na konci dne může Futarchie docílit ještě menší participace než v moderních demokraciích. Lidé se několikrát spálí špatnými předpovědi a na celý systém zanevřou a začnou být apatičtí. Vznikne úzka skupina prognostiků, kteří více či méně začnou ovládat stát.
Závěr
Futarchie má jako každý systém své výhody i nevýhody, nicméně pro dnešní svět se mi osobně zdá, že spíše převládájí (prozatím) nevýhody nad výhody. Avšak určitá část států by tento risk mohla podstoupit, a to malé a nevyspělé státy.
Tím i začíná manifest Robina Hansona. Rozdíl v bohatství států je pouze na základě přijímaných politik. Osobně si myslím, že malé karibské státy by mohly z podobné změny (a rizika) těžit, je ale nutné, aby již měli fungující a stálý demokratický režim.
Dobrým kandidátem by mohla být Dominikánská republika, která sdílí rozlohu stejného ostrova s Haiti, ale HDP na obyvatele má Dominikásnká republika 7krát větší než Haiti. Podle některých komentátorů (Noaha Smithe z Bloombergu) lze tento malý zázrak přisoudit právě k fungující demokracii a politickou stabilitu (doopravdy ale nikdo neví). Podobná země by mohla na svém úspěchu ještě více kapitalizovat a zkusit risk s Futarchií.
Díky, že jsi to přečetl až sem. Doufám, že jsem ti nabídl nějakou novou perspektivu. A taky doufám, že sis to celý kriticky přebral a nevzal jsi to celé jako ultimátní pravdu. Nesouhlasíš s něčím a chceš mi to dát sežrat? Napiš mi to do komentářů.
Ale i tak se ti líbilo tohle počteníčko? Chtěl bys toho víc? Klikni o trochu víš na Subscribe a budeš podobný textíky dostávat přímo do mailu (pozor newsletter může spadnout do mailové sekce promo) a sleduj mě na Twitteru a Facebooku.