Vítám tě u prvního dílu Boring Dystopia.
Tento semi-pravidelný pořad se bude věnovat každodennímu přibližování se k nudné verzi dystopické budoucnosti, ať se bude jednat o nové výrobky, technologie, proslovy nebo cokoliv co se namane. Boring Dystopia je koncept, který by se dal přiblížit jako kyberpunk/cyberpunk, dystopický podžánr science-fiction, 90. let v „šedivých” obrysech současnosti.
Cyberpunk 101
Vždy se mi líbila jednoduchá anglická definice “Low life, High tech”. I přes neuvěřitelné technologické objevy (cyber) si lidé ve svých životech pohorší a celý společenský řád se bortí (punk). Světu cyberpunku vládnou megakorporace, které jsou mocnější než samotné státy a jediné, co potřebují je zisk.
Příběhy se pak většinou odehrávájí v bližší budoucnosti, jako například původní Blade Runner, který se odehrává v roce 2019, než dřívější díla sci-fi autorů, kteří sepisovali ságy vzdálené tisíce let.
Svůj vrchol tento subžánr (nutno dodat s levicovým nádechem) prožil na mezi 80. a 90. lety, kdy vyšla díla jako Neuromancer, zmíněný Blade Runner (vycházející z knihy Philipa K. Dicka Sní androidi o elektrických ovečkách?) a japonské The Ghost in the Shell, ale v posledních letech zažívá jakousi renesanční vlnu a začínají se objevovat nová díla, jako je například film Blade Runner 2049 či seriál Altered Carbon. Nicméně štafetu hlavního média převzaly videohry, máloco dostalo do mainstreamu cyberpunk jako byla hra polských vývojářů Cyberpunk 2077.
Boring dystopia je tedy cyberpunk převeden do současných reálných, nefantaskních a šedivých norem. Zde je pro představu příklad z britského úřadu v North Lincolnshire.
Díl První: reklama, kam se podíváš
Teď již k dnešní ukázce. Představ si nějakou oblíbenou scénu z filmu, třeba Pelíšky. Donutil se po dlouhé noci probouzí a na svém svatostánku, své nástěnce vidí plakát Micka Jaggera. Rozhořčeně se nza něj podívá a zařve: „Co je to tu za hnusnou máničku?!” V tu chvíli ti ale dojde, že je ve scéně něco jinak. Na nastěnce je pověšená i reklama na novou sadu kosmetiky. Takhle to minule nebylo.
Zatím to takto není, ale zítra by už mohlo. Product placement, tedy vkládání produktů do filmů, je velmi důležitou součástí podprahové reklamy a zároveň lukrativní činnost pro filmaře. I když se to nemusí zdát, již dnes je product placement obrovský byznys.
V roce 2019 generoval tržby za více než 20 miliard dolarů ročně a v letošním roce se očekává, že poroste o více než deset procent, uvádí výzkumníci z PQ Media. Proto se nemalé množství firem snaží celý proces zautomatizovat a zefektivnit.
V minulosti produkt ve filmu musel doopravdy být a ve filmu tak i zůstal. Ale už dnes lze tento zákon product placemantu přestává platit.
Zdroj: Mirriad
Nejlíp si vede britská společnost Mirriad, od níž pocházejí i obrázky výše, jak popsala BBC. Samozřejmě takto postavené se podobná revoluce v Product Placementu nezdá nijak hrozivá, nicméně, když zjistíme, jak Mirriad nové produkty do filmů přidává, měli bychom zpozornit.
Mirriad vyvinul celý algoritmizovaný systém vkládání reklamy. Sama společnost ho představila na tomto videu.
Mirriad vyvinul neurální síť, která skenuje celý film či seriál a nachází místa pro případné reklamy. Proto lze vkládat produkty i do již vzniklých filmů a v propojení streamovacích služeb, jako jsou Netflix nebo Amazon Prime, se jedná o velmi mocný nástroj pro budoucí reklamu.
Mirriad v minulosti tvořil speciální efekty pro filmovou branži, nyní ale přesedlal. Výše sdílené obrázky jsou z čínského filmu na platformě Tencent Video, kde technologii Mirriad zkoušeli. Podobných úprav by se tak mohly dočkat i české klasiky.
I tak se zdá, že by se nejednalo o takovou pohromu. Často se bude jednat o změny, kterých si ani nevšimneme.
„Tato technologie umí číst obraz - rozumí hloubce, pohybu, materiálu, čemukoliv,“ řekl pro BBC šéf Mirriad Stephan Beringer.
„Takže můžete představit nový obraz, který si lidské oko v zásadě neuvědomuje, že byl proveden po tom, co byl vyroben."
Na druhou stranu od této technologie je jen krůček k propojení se systémy personalizovaných a cílených reklam. Stačí jednou kliknout na reklamu, řekněme třeba nové tenisky, co se mi zalíbily a rázem je mám po skoro celém internetu. A teď by se tyhle tenisky mohly objevit nejen na stranách webových serverů, ale přímo ve filmu, na nějž právě koukáš. Nejdřív jen jako plakáty, ale je možnost, že by je měla i jedna z postav na sobě.
Tato technologie by nejspíše bez problémů dokázala do sebe zakomponovat i tvůj facebookový profil. Ale ne ten veřejný, ten kde jsme jen číselné kódy, ten který o nás dokáže předvídat věci. Už nebudeme muset klikat na reklamy, aby se nám personalizovala.
Navíc se jedná o idální systém pro obě strany kontraktu. Streamovací služba dostane novou dávku financí, aniž by musela nepopulárně zvyšovat poplatky, či bude nabízet upgrade profilu bez product placemantu. Inzerenti zase dostanou neuvěřitelný produktivní nový prostor. Jen si vzpomeňme, co s šachama udělal seriál Queen’s Gambit.
Na konci bych tě rád požádal, pokud se ti tohle samozřejmě líbilo(!!!), o sdílení článku (dělá to reálně někdo?) a případný subscribe k mýmu newsletteru. Pokud chceš podebatovat rovnou tady, ponech tu komentář. Dál tě zvu na svůj instagram, facebook i twitter.