Akceleracionismus: sešlápnout plyn ke společenskému kolapsu
niche ideologie, která chce restartovat svět
Světem obchází strašidlo – strašidlo akceleracionismu.
Strašidlo, které chce sešlápnout pedál současné společnosti na podlahu vstříc k „utopistickému“ očišťujícímu kolapsu. Akceleracionismus představuje dramatický obraz budoucnosti, kde rychlost a extrémní proměna jsou klíčovými prvkem. Tato radikální ideologie považuje současnou společnost za neudržitelnou a volá po jejím pádu. Cílem je akcelerovat kolaps, aby se mohla rodit nová a lepší civilizace dle jejich zvrácených očekávání. Akceleracionisté vidí v krizi nejen nevyhnutelnost, ale i příležitost.
Akceleracionismus jako ideologie začíná v rukou radikálních levicových myslitelů druhé poloviny 20. století. Jde o okrajový proud marxistické tradice, který ve své podstatě chce pustit kapitalismus ze společenského vodítka. Díky tomu se kapitalismus zrychlí (akceleruje) a vyvstanou na povrch jeho vnitřní problémy a kontradikce. Lidé tak uvidí, jak je kapitalistickými systém zvrácený a svrhnou ho. V podstatě se tento proud snaží o to, aby se společnost nenavykla kapitalismu jako žába v pomalu se ohřívající vodě. Naopak chtějí na společnost vrhnout vařící vodu, která je probere.
Nicméně v 90. letech přichází drobný muž na Univerzitě ve Warvicku a převezme otěže akceleracionismus, tímto mužem je Nick Land, otec akceleracionismu. Výstřední a kontroverzní Land postupem času vydestiloval akceleracionismus na cestu extrémní pravice. V roce 2012 Land vydává esej „Dark Enlightenment“, která je protknutá anti-rovnostářstvím, anti-demokratičností a reakcionářskými myšlenkami. Jinými slovy se jedná o odmítnutí Osvícenství z extrémně pravicových pozic.
"Mnohé z ideologických zárodků, které mě přiměly otevřít se hitlerismu, začaly s Dark Enlightenment," napsal jeden z podporovatelů extrémní pravice.
Neonacisté kooptovali do své ideologie akceleracionismus, který překvapivě dobře zapadal do jejich ideologických základů. Potřeba očisty současné dekadentní společnosti je možné skrze její naprostý kolaps, jehož se dá docílit pouze akcelerací násilí a nepokojů. Tím dojde ve společnosti k polarizaci a chaosu, z něhož neonacisté předpokládají nová bílá civilizace.
Tímto se rodí nová podskupina akceleracionismu, a to militantní varianta. Jeho stoupenci nechtějí čekat až se liberální moderní společnost (a kapitalismus) zhroutí pod vlastní vahou, ale kolapsu chtějí docílit násilnými akcemi, jako je terorismus či sabotáže. Mathhew Kriner, akademik, který se militatnímu akceleracionismu věnuje dlouhodobě, přichází s následující definicí:
„Militantní akceleracionismus je soubor taktik a strategií, jejichž cílem je vyvíjet tlak na latentní sociální rozpory a prohlubovat je, často násilím, a tím urychlit společenský kolaps.“
Tento kolaps je navíc plánován za účelem jakési morální očisty od zkaženého dneška a návratu ke „starým dobrým pořádkům“. Aby se společnost vrátila ke tradicím a hierarchické společnosti, podporují neofašističtí akcelerátoři taktiku zdánlivě náhodných teroristických činů, kterými se snaží vyvolat řetězovou reakci sociálních otřesů a násilí.
Jak lze vidět, militantní akceleracionismus propouje klasické ideje akceleracionismu se základními tezemi fašismu. Tedy jeho revolucionářský nádech s návratem do tradiční hierarchizované společnosti skrze romantizováné násilí. Proponenti militantního akceleracionismu mají i vlastní (ukradený) žánr terrorwave, v němž glorifikují páchané násilí.
Nicméně oproti fašismu/nacismu se snaží tohoto přerodu docílit decentralizovaným odporem bez jasnějších vůdců, tzv. leaderless resistence. Tento termín poprvé použil člen Ku Klux Klanu Louis Beam. Koncept slouží hlavně jako berlička neschopnosti vytvořit silnou extrémistickou organizaci, která by teroristické akce mohla podnikat, čímž vzniká fenomén osamělých vlků (lone wolf). Lone wolf terorista podle definice provádí akce zcela sám, na základě svého pohnutého politického přesvědčení, do určité míry nezávisle na jakékoli teroristické skupině a často pak udržuje určitý virtuální kontakt s dalšími extremisty. Nepůsobí tedy ve vakuua při přípravě svých činů se může radit s dalšími stejně smýšlejícími jedinci. Například si tito neonacisté sdílejí návody na 3D tisk zbraní či publikují obsáhlé dokumenty, které obsahují jak propagandu, tak i tutoriály k násilným činům. Takovéto skupiny/hnutí obsahují například Attomwafen Division či Terrogram. Díky tomuto decentralizovanému přístupu se i akceleracionismus šíří po celém světě.
A militantní akceleracionismus má již své smutné výsledky. Manifesty Brentona Tarranta a Johna Earnesta – kteří v roce 2019 spáchali masové střelby v mešitách v Christchurchi na Novém Zélandu a v synagoze v Poway v Kalifornii - vyjadřovaly klíčové koncepty akceleracionismu při popisu svých motivací nebo výzvě k dalšímu jednání. Stejně tak bratislavský střelec z konce minulého roku prosazoval myšlenky akceleracionismu. Ještě před ním byl zatčen v České republice další slovenský akceleracionista, který byl aktivním přispěvatelemv této komunitě a například sdílel dokumenty na 3D tisk zbraní. Taktéž střelba v Buffalu 2022 má akceleracionistické vazby. Vypadá to skoro jako dominový efekt, střelec z Buffala v USA ve svém manifestu napsal, že se inspiroval masakrem v Christchurchi na Novém Zélandu, a pak Juraj Kravčík také napsal, že se inspiroval oběma.
A vše toto se událo za účelem očistného kolapsu, který do určité míry očekávájí i dnešní konzervativci. Například podcast Nový svět s Michalem Půrem, Martinem Kovářem a Miroslavem Bártou nejednou hovoří o vyléčení současných neduhů pomocí spásného kolapsu naší civilizace a navrácení se k méně komplexní společnosti. Ani z jednoho tvůrců neobviňuji k nějaké náklonosti k těmto extrémním ideologiím, jen bych rád ukázal, kam podobné myšlenky dotažené do konce mohou vést i koho může podobný kolaps vynést ke kormidlu společnosti.